Pohoda Festival 2008, den druhý

Modré Hory
"Modré hory, dobré hory."
Jaké bylo příjemné překvapení zastihnout na 3.stage Peťo Tázka - jako součást dalšího projektu Modré hory. Kromě PT byl na pódiu i Lyrik-H a další člen obstarával pouštění smyček a živé dechy (!). To mě fakt dostávalo, jen tomu docela ubíralo strašné nazvučení (tzv. 'do očí/uší bijící'). Byla to ohlušující koule v níž jsem jen těžko odposlouchával texty a melodie dechových sól. Ale i tak mi přišlo, že Modré hory nemají tak depresivní texty, alespoň v porovnání s 'a capella' verzí barové "nevim jak se menuje, ale znáte z koncertů" (snad novější než album VP84).


The Prostitutes
Jako jedni z mála 'nedokázali' odehrát celou hodinu a navíc se dělali zajímavými (=přídávali), ale i to lze pochopit, když to prý byl jejich první koncert na Slovensku (nebo snad jen na Pohodě?). Jak už delší dobu činí, tak i na pohodě dali pár nových věcí a to hlavně v závěru setu. Navíc na nich moc lidí nebylo (což mi ale přišlo téměř na každém koncertě vyjma Fatboye), což vzhledem k účasti Editors téhož dne překvapí, ja bych čekal, že budou hrát před nima..

The Cribs
Další z nekonečné řady bezduchých kytarovek. Hlavně 'aby se na to pařilo', ale nic víc. A navíc na začátku s debilně nazvučenou kytarou, ale ono to vlastně bylo jedno..

Blood Red Shoes
RBS nepovažuju za bezduchou kytarovku, to jen aby bylo jasno. Baví mě a navíc se mi neoposlouchali až tak rychle.
Naživo začli, vzhledem k tomu málu co maj na pódiu, s notným zpožděním (dle mě jen proto aby skončili v plánovanou celou a víc než 45 min. program nemaj). Když sem však uviděl Lauru-Mary Carter, tak sem jim vše odpustil, dyť jí to seklo ještě víc než na promo fotkách!
Takže White Stripes v obráceným gardu? Ano i ne. Nejsou tak garážový (ale to WS teď už taky ne), snad maj i kapku komplikovanější rytmy (že jo Meg), ale hlavně mě naživo bavili skoro tak moc jako zmínění Detroiťani. Sekali za sebou jednu od druhý a odehráli nejspíš celý album a snad i ňáký béčka a šmitec. Laura-Mary sice měla značnou trému (skoro se bála kouknout do lidí), takže skoro promluvila, ale to se dá prominout. Koncert promluvil jasnou řečí. Nádhera a teď rychle na Editors.


Editors
Takže jestli je nesetřela ani Apačka (Melt), tak jak bych moh já? Víceméně to s nima mam podobně jako ona, jen jsem mírnější.. Alba sem si snad i oblíbil, ale zdaleka nepatří mezi ty ke kterým se vracim.
Koncert byl spíš poklidnější než pařící což ve světle předešlých kytarovek na který se pařilo hodně, ale byli to úplný blbosti, je vlastně kladné hodnocení. Ale i tak sem se o to pokusil, jen mi odměnou byli (min.) nepříjemné pohledy lidí co se přišli podívat co nejblíž na svoje idoly. O ňákým prostoru pro kotel očividně neměli vůbec páru. A to ani "I'm so glad I've found this" (Munich) nezabralo. Závěr koncertu byl supr, ta kapela ale má feeling, hlavně teda těma pár hitama jo. Jen škoda, že nepřidali, protože zájem ze strany publika byl fakt velkej. Kaščák byl v nezáviděný pozici a ani "je to rozhodnutí kapely" nepomohlo..

Joan Baez
Starší dáma s kytarou a mladší kapelou, to mi připomnělo loňskou Marianne Faithfull, ale ta neměla tu kytaru. Jak v programu slíbila, tak hrála staré, nové a pak 'to mezi tím', což nedokážu posoudit, protože od ní znám velký kulový. Hudebně procházela od písničkového blues do kántry a pak třeba pro změnu kántry. Musím uznat, že sem to poslouchal s velkým zaujetím, naživo fakt supr, ale neumím si představit, že bych si ji pustil doma, to by mi to asi přišlo monotónní. Každopádně odchod po půl hoďce kvůli gáblíku a Audio Bullys byl nemilosrdný, škoda.

Audio Bullys
Totální nářez! Úžasné a strhující - dávali jednu pecku od druhé. Stačila jim k tomu strohá sestava DJ+MC+bubeník po čase doplněná i kytaristou - a to jen aby vyvrátili moje tvrzení "vůbec nevim co od nich naživo čekat, ale určitě nečekejte žádnou zasranou kytarovku, to vim jistě", protože jinak kromě jednoho momentu byl úplně k ničemu. Víceméně i bubeník tam mlátil do spíš symbolických škopků ten strohej (a úžasnej) rytmus, kterej by si mohli nechat patentovat..
Když sem po asi 15 min. uslyšel tu známou melodii podpořenou chuligánským "We Don't Care, What you say", tak sem myslel, že se rozeskočim. Krása, pure madness. Ale celej trval asi 1,5 min., protože ihned přešla do dalšího tracku. No aspoň sem na ní nemusel 'čekat' dlouho a užil si jí pěkně z vostra. Vůbec celej začátek byl hodně z Ego War, což bylo kurva dobře. Ale jasnej vrchol přišel s přiblblou Nancy Sinatrovským remixem Bang Bang (My Baby Shot Me Down), která naživo zněla fakt jak cover a ne jak (nepřiznanej) remix. A čim to? Vcelku jednoduše - co šlo naživo, tak tak i bylo, tzn. jak úvodní kytarová melodie (uááh), tak i úvodní recitace "I was five and he was six" s drsným 'bang bang' (který sem si už dávno překřtil na 'gang bang', hehe) a to v podání MC-ho! To nebylo ani na živáku z Dublinu 2005 co znám. Já myslel, že padnu na prdel.
Intermezzo---
Hned po koncertě mě napadlo, že tohle bylo to co mi u UNKLE scházelo, radši písničky přearanžovat a přezpívat jinak, než je útlocitně ponechávat v albové verzi s neživým vokálem.
---konec intermezza
No a samozřejmě, že ten přechod, ten zlom do tucky přišel stejně nečekaně jako na albu, ale to jsme čekali a v tu ránu byli všichni ve vzduchu a freneticky se zmítali a skákali (a přitom takovej tupej beat!). Konečně koncert, kde si člověk nepřišel jak v kostele. A přitom jak málo stačí. Proč jen nepřijeli už v roce 2003?


Lou Rhodes
Euforie z koncertu AB byla tak velká, že dokonce dokázala vytěsnit z paměti i přítomnost Miss Kitin na 3. stage, takže sem s véčou (konečně) dorazili co nejblíže stage kde básnila Lou Rhodes. Avšak Lou byla tak poklidná (a to měla i spešl kapelu), že sem mezi sousty zmohl jen na průpovídku "tu znám", když k nám náhodou přiletěla nějaká melodie. Bohužel víc nic, škoda.

The Streets
Díky zdlouhavé véče sme nestihli ani začátek Streets, ale díky tomu, že sem měl Mika Skinnera jako opáčko, tak sem to výjimečně nehrotil.
První co bylo, bylo překvapení, že neni tak narváno jako na Fatboy Slim. To teda ani zdaleka ne. Takže, fakt tu nejsou až tak profláklý jak sem čekal. No nic, nevermind.
Prodral jsem se dopředu a začal si užívat co sem promeškal. Přišlo mi, že to sem byl asi jedinej, kotel nebyl vůbec a lidi studený jak psí čumák. Takže vlastně přišlo vhod, že Mike zkoušel to co na Roskilde, protože jinak by ty lidi snad tak i zůstali. Takže "pokleknout a obejmout neznámýho člověka vedle sebe". Hádejte co udělá čechoslovák? Jasně, poklekne a začne cucat tu sekretářku po svým boku, nebo případně zůstane stát a všechno si fotí.. Tohodle sem součástí? Cywe, to mi p**** záda, to je jak z ňákýho absurdního snu! Koncentrace lidí nebyla zdaleka jako na Rosk (člověk klečel na někom jiným), ale přesto se našli dva chytráci co nevyskočili včas, takže sem je pak musel zvedat. Navíc Mike vypadal nějak moc střízlivej (asi měl v šatně taky Bažanta), takže měl pod kontrolou čas a chtěl stihnout všechno, protože dostal přidělenou jen hoďku. Přesto paradoxně hrály spíš samý pomalý, takže už ani nevim jestli sem zaslech moje oblíbený "don't judge me, don't judge me". Lidi na pytel, ale jestli ne dřív, tak při budysurfu určitě, si lidi získal. Mike proběhl mezi klečícíma lidma až ke zvukaři a odsud se vez po lidských rukou dopředu. Hudebně úžasný zážitek, snad i proto, že pro Streets mam slabost, jen ty lidi mi to ňák kazili.
Shrnutí: tak i tak byl koncert moc moc pěknej, jen mam to srovnání s Rosk, kde mi přišlo, že byli o třídu vejš.


Pendulum
Co by to bylo za fesťák, když by nekončil diskoškou? Ve vedlejším stanu už to rozjížděli Pendulum, tak sme do toho rozjetého vlaku přiskočili a .. dobrý, drumík's not death nebo jak se to říká.
Druhé album In Silico je úplná blbost, ty vokály a nasládlé hlásky tam akorát překáží, ale proti gustu.. já když už, tak zůstanu u debutu. Takže když pustili něco z křemíku, tak jako by mě polili pivem (nebo v jejich případě spíš limonádou), ale s postupem času a ztrátou funkčnosti řady smyslů mi to začínalo být víc a víc jedno. Takže vlastně diskoška oka, ale na závěr Rosk to zdaleka nemělo, kde to po vynikajících Hot Chip neuvěřitelně rozjeli Digitalism...

================================

A to bylo milé děti vše! Pohoda byla v pohodě, potvrdila pověst jediného smysluplného popového fesťáku v Československu, ale na evropskej průměr přecijen ještě nesahá (což ostatně ani nechce).

+ dostatek cizích kapel (a zároveň nejsou vyčpělé)
+ útulné prostředí, kdy se funkčně využil prostor letiště
+ jen jedna kontrola, což přiznalo chabost argumentu jiných fesťáků zákazu vstupu prakticky s čímkoliv (o prachy jde až v první řadě)
+ ceny
+ pořádek
+ dodržování lineupu
+ hodinové pauzy mezi kapelama => koncerty dobře nazvučené a nepůsobí to hekticky

- absence pánských záchodů (tzv. 'raketky')
- absence vody u záchodů (aspoň užitkové!)
- soustředění záchodů jen na pár míst o velkém množství, což je pro návštěvníka nepraktické
- malý výběr jídel
- otrávení lidé ze zázemí festivalu (šatna, vlez.. obecně asi CS problém)
- kritický stav u koryt s vodou, které tekli a zároveň nebyli v okolí palety pro snazší přístup. O tom jsem si vždycky myslel, že je povinné. A taky ten systém páčky u vody byl dost nehygienický a nebyl ani úsporný, protože se často 'zaseknul' a voda tekla dál..

Tak co, uvidíme se příště?